Co jsou to

MINILYŽE

 

Jako předchůdce dnešních lyží Supershorties se často uvádí i model BigFoot, prvně představený firmou Kneissl v r. 1990. Tato lyže/nelyže měla shodné v podstatě pouze používané pevné vázání a menší radius ve spojení s velmi krátkou délkou (do 60cm).

Délka do 60.cm a mírně zvedlá patka je zařadila také do kategorie lyží supershorties, ale díky své tvrdosti, nevhodnému radiusu a špatně dimenzovanému tvaru špiček je není možno doporučit ani pro výuku, ani pro klasické lyžování. Pro zvýšení atraktivity měl tento model přední část tvarovanou do tvaru prstů nohou, což ovšem působilo vyloženě „nelyžařským dojmem“.

 

Jako zvláštní model, speciálně používaný již více než století v alpských zemích - především v Rakousku – musíme uvést i tzv. Firngleiter – zkráceně - FIGL.

(poprvé patentováno r.1930 - Emo Henrich - Innsbruck)

 

Firngleiter - jeden z prvních předchůdců lyží supershorties

 

novější firngleiter

- lyže krátké, tuhé a pevné konstrukce, často i vyráběné víceméně podomácku, s velkým radiusem, délka do 66cm. Patka rovná, tvrdá, hranaté provedení, často i příčně okovaná - vázání je vždy nezvykle umístěné na konci lyže.

Na těchto zvláštních modelech lyží se používala i nezvyklá technika jízdy – převážně v záklonu vícemně na patách - jejich původní určení bylo pro obyvatele nepřístupných horských oblastí, pro horské vůdce a horolezce – umožňovaly zdolávání i velice úzkých a strmých soutězek v Alpských oblastech, kde nebylo možné při jízdě provést žádný oblouk.
Lyže vynikaly i v ovládání v rozbředlém hlubším jarním sněhu – firnu (od toho také získaly svůj název) řídily se původně pouze přenášením váhy dozadu a zpět dopředu. Zatížením přední části se lyže rozjížděly, záklonem se brzdilo – tvrdé konce patek se zaryly do sněhu a tak se jízda zpomalovala. Brzda tak fungovala stejně jako na dnešních in-line bruslích.

U tohoto modelu lyží dochází při brždění v hlubokém sněhu k velice zvláštnímu efektu - díky tvrdé rovné hraně na konci lyže a díky zatížení lyže v zadní části se při naklonění vzad začala hromadit a pěchovat vrstva měkkého sněhu pod patou lyže - díky vznikajícímu spodnímu tlaku vrstvy sněhu se lyže začínaly nadzvedávat a vynořovat ze sněhu, lyžař cítil vzrůstající vztlak pod patou a ten jej i automaticky přibržďoval, nadzvedával nahoru na vrstvu sněhu a narovnával. Lyže se pak začínaly rozjíždět - opětovným záklonem se opakoval efekt hromadění a pěchování sněhu pod patkou a jízda se opět bezpečně zpomalila, lyže se nikdy výrazně nebořily i přes svou minimální délku - okolo 60cm - až do zastavení!

Pokud by měla lyže měkkou patku, a klasicky nadzvedlou nahoru, sníh by pod ní volně proklouzával dozadu a docházelo by k "potápění" - tedy boření celých lyží. Jízda v hlubokém sněhu je pak bez rychlosti a bez dlouhé a širokké lyže (na které je ovšem obtížnější zatáčet) téměř nemožná...

A ještě jeden významný efekt přináší sjíždění hlubokého sněhu na lyžích Firngleiter - zvýšení bezpečnosti lyžaře! Lavinové svahy se totiž nesjíždějí křížem - ze strany na stranu - ale ROVNĚ - po spádnici a po přímce DOLU! Nehrozí tak přeříznutí lavinového pole a stržení laviny ....

Podobné prožitky můžete zažít i na dnešních modelech lyží SkiRax.

 


 

 
 
 
 
TOPlist